Kdysi se do Ameriky na plachetnicích plavili přes oceán vyvrhelové, zpustlí námořníci, dobrodruzi a osadníci společně s misionáři. Za dlouhé plavby docházelo k nevyhnutelné interakci posádky. Tu a tam se napravil námořník, tu a tam zpustnul misionář. Všichni ale nakonec šťastně dopluli na Západ vstříc novým dobrodružstvím. Z dnešního pohledu není možné ani není radno hodnotit, kdo z nich byl hříšník a kdo svatý. Ježíš ostatně radí: Nesuďte a nebudete souzeni. Na základě této pozitivní teologie si troufáme tvrdit, že Bůh má námořníky rád a neváháme zpívat vedle vánočních křesťanských písní také námořnické songy, v nichž teče rum, dozrávají tropické plody a hemží se krásné ženy. Ostatně, spása netkví v hospodských blábolech nýbrž v důvěře našich srdcí, že svět může být napraven. Třeba i prostřednictvím víry pirátů...